Zahradní voliéra
Ideální ubikací pro většinu cizokrajných ptáků je účelná zahradní voliéra. Je mnoho ptáků, kteří mohou žít v kleci po dlouhou dobu v naprostém zdraví,avšak mládé vychovají teprve v zahradní voliéře.
Zahradní voliéra má být krytá proti severu i západu a otevřena k jihu a východu. Proto je ideální, můžeme-li ji přistavět ke stěně domu nebo zdi obrácené k těmto nepříznivím stranám. Nemáme-li tuto možnost, musíme voliéru chránit proti studeným severním a západním větrům dvěma pevnými stěnami.
Jako stavební materiál na kostru můžeme použít dřevěné trámky ,železné trubky nebo jekly, z nichž je voliéra zvlášt¨ úhledná. Chceme-li chovat papoušky, není vhodné dřevo, poněvadž většina papoušků ho okusuje. Voliéru stavíme na podezdívce, zapuštěné 50cm do země na ochranu proti hlodavcům. Hustota pletiva, kterým potahujeme konstrukci, by byla teoreticky závislá ma velikosti ptáků, které chceme ve voliéře chovat. Nesmíme však zapomenout na myši a lasičky, kterým je nutno zamezit přístup, a především kočky které tím snadněji dosáhnou na ptáka, čím větším jsou oka pletiva. Proto používéme pletivo s oky 12 až 16mm,které je dosti husté, avšak je-li temně natřené, dovoluje ještě dobře pozorovat ptáky. Také je vhodné natahovat pletivo na 2x přes sebe.
Uvažujeme-li o voliéře pouze pro letní pobyt ptáků a máme dvě návětné strany pevně, postačí, zastřešíme-li pouze jednu třetinu voliéry. Na zem dáme v místě, které je kryto střechou , silno vrstvou říčního písku, ostatní plochu osázíme trávou, keři a stromky.
Listnatým stromkům a keřům neublíží astrildi,amadiny, ptáci hmyzožraví, holoubci a kurovití. Zrnozobí ptáci často z jakési hravosti uštipují lístky a pouštějí je na zem. Třebaže to většinu dřevin nezahubí, škodí jim to. Papoušci , kromě australských travních a Bourkových, zničí každou dřevinu. Je proto pouze možné větve často nahrazovat čerstvými a udržovat zelený trávník. Pro běžné druhy cizokrajných ptáků stačí podle obsazení voliéry jeden nebo dva husté keře v různých koutech. Do zbývajících koutů voliéry umístíme větévky, tak aby ptáci byli nuceni přelétávat volný střední prostor. Větévky umístíme nejvíše v krytém prostoru, aby zde, chránění střechou, ptáci mohli přenocovat.
Krmítka umístíme v kryté části voliéry na poličku, tak aby se k nim nedostaly myši a aby ani větrem zaháněný déšt' nemohl namočit zrní.
V zadní plné stěně bychom měli mít alespoň 1m vysoké dveře. Používáme je když potřebujeme prázdnou voliéru vyčistit, vydrnovat a vyměnit větve za nové. Dveře neděláme tak vysok, abychom mohli pohodlně projít. Často totiž musíme vcházet do obsazené voliéry kontrolovat budky,uklízet a činit jiné nutné zásahy a ptáci nejčastěji ulítnou nahoře, což by jim vysoké dveře umožňovaly. Ve spodní části těchto dveří uděláme malá padací dvířka pro denní výměnu vody v koupadle. Ve výši asi 1,5 m, kde budeme mít poličku na krmivo, uděláme další padaící dvířka. Doplňujeme jimi zrní, aniž rušíme ptáky vcházením do voliéry . Je-li voliéra přistavěna ke zdi domu, řešíme stejně krycí stěnu na druhé návětrné straně.
V zahradní voliéře můžeme ptákům poskytnout prostorné koupadlo z betonu, zapuštěné do země. Jeho upravíme pomocí kamenů, písku a trávy jako přirozené břehy tůňky. Dno musí být drsné s mírným sklonem od okraje ke středu, aby se ptáci nebálli vcházet do vody. Největší hloubka ve středu koupadla se řídí podle velikosti obyvatel voliéry. Voda má ptákům sahat ke křídlům. Tím chráníme náhodně sem zalétlá mláďata před utonutím. Koupadlo umístíme v blízkosti dvířek, abychom mohli vodu často měnit a koupadlo čistit kartáčem. Velká plochaá mísa tak pěkně ů ale snadněji se čistí.
Máme-li několik voliér vedle sebe, je velmi praktické, můžeme-li za nimi zařídit krmnou chodbičku. Obsluhujeme z ní ptáky, aniž mohou ulétnout, a malími otvory je můžeme zblízka pozorovat.
Hnízdní budky zavěšujeme zejména v zastřešeném prostoru. Některé můžeme umístit také mimo střechu, abychom oddálili hnízdní okrsky. Tyto budky je třeba však zabezpečit přesahující stříškou proti vnikání vody.
Veger
