ze života Andulek
Papoušek Vlnkovaný ( Andulka )
Melopsittacus undulatus
Tento jediný představitel svého rodu je nejmenším z ploskoocasých papoušků a najrozšířenější pták v klecích a voliérách chovatelů na celém světě. Obývá téměř celý australský kontinent, i když hlavní hnízdiště jsou v současné době na jihozápadě a jihovýchodě Austrálie. Základní barva v přírodě žijících andulek je světle zelená. přední část hlavy a hrdlo jsou jasně žluté, na hrdle má šest nápadných černých skvrn a na lících po jedné podlouhlé modré skvrně. svrchní část těla je zdobená vlnkováním, které je nejjemnější na hlavě. Dvě nejdelší ocasné péra jsou tmavomodrá, ostatní zelenomodrá se žlutou skvrnou uprostřed. Samec má ozobí modré, samice bílé nebo hnědavé. mláďata jsou zbarvena jako rodiče, pouze vlnkování, které mají již od kořene zobáku, ustupuje teprve později žluté barvě. Délka dospělého ptáka je 21 cm, křídla 10?5 sm, ocasu 10 cm a váží 40 - 45 g.
Andulky neustále putují za potravou ve velkých hejnech a v těch také společně hnízdí. Po období děšťů velůmi rychle vyroste a vykvete tráva, jejímiž semeny se především živí. V té době se objeví andulky a obsadí každou dutinu, zejména v eukaliptových stromech. když vyvedou mláďata a travníh semen ubývá,musí opět táhnout dál. Andulky, i když hnízdí většinou od září do prosince, nemají pravidelná rozmnožovací období jako naši ptáci. Hnízdí pouze v případě, že je dostatek potravy, jinak nehnízdí třeba i několik let.V minořádně horkých suchých létech hynou andulky v obrovském množství.
Do Evropy byl tento papouše dovezen v roce 1840. Dnes žije v klechích a voliérách chovatelů ve větším množství než v přírodě. Vytvořil mnoho barevných variací, které jsou dědičné podle Mendelových pravidel a činí jeho chov ještě zajímavějším. Chovatelé na celém světě soutěží o nejkrásnější výstavní andulky, jejichž vlastnosti podrobně popisuje mezinárodní standard.
Pro pár postačí klec 60 x 30 x 40 cm. Budky umístíme z venku na boční strany klece a to dvě pro jeden pár. Mají vnitřní rozměry dna 15 x 15 a cm, výšku 25 cm a vletový otvor 4,5 cm. Dno vyhloubíme dlátem do miskovitého tvaru aby vajíčka držela pohromadě. Střecha je otklápěcí pro nutnou kontrolu. Dno posypeme trochou pilin, poněvadž andulky žádné stelivo dovnitř nenosí. Ve voliéře můžeme chovat andulky ve skupině, což je nejpřirozenejší způsob chovu. Může zde být více samců, avšak ani jediná přespočetná smice. Zdravé andulky nepotřebují vytápěné prostory a mohou zůstat přez zimu i v zahradní voliéře, chráněné proti větru a dešti. Nedáváme sem však v zimě budky, aby nehnízdily.
Při hnízdění obvykle snáší samice 3-7 i více bílých vajíček. A také mláďata se od 18. dne líhnou obden. Budku opouštějí za 35 dnů. Základním krmivem je proso, oves a co nejčastěji zelené krmení. V době odchovu mláďat dáváme denně ptákům vaječné krmivo.
zdroj: Zdeněk Veger, Jaroslav Šálek
